Kone a další zvierata

Historie
Historie tohoto plemene sahá snad až 3000 let zpátky do minulosti. Jeho předkové byly užíváni už starými Římany jako tažná zvířata. Údaje o fríském koni zaznamenal také římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.). Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. 

Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost. Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španěl dovážel do okupovaných nizozemských provincií během osmdesátileté války (1568 - 1648). Poměrně menší fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější. Po několika posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži, pod sedlem či v zemědělských pracech. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském.V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století. Fríský hřebec Romke byl v 70. letech 20. století využíván i v chovu starokladrubského vraníka ve Slatiňanech. Námořní obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský dole gudbransdal je přímým potomkem fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek koně shirského. 

Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století téměř vyhynul. Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Dnes od nich odvozujeme tři otcovské linie. Plemeno pomohla zachránit i druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním.Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Snad jen milá a pracovitá povaha fríských koní nedala nemnoha nadšencům v ekonomicky těžké době chovu zanechat. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".

Dnešní fríský kůň
Fríský kůň je o něco menší a rychlejší než bývali jeho chladnokrevní předci, avšak zachoval si jeho sílu, odvahu a přívětivou povahu. Má jemně utvářenou, vysoko nesenou hlavu a obloukovitě klenutý krk. Tělo má svalnaté a robustní. Plec je ideálně utvořená pro postroj a velmi silná. Nohy jsou krátké a silné. Hlava je dlouhá, s krátkýma, ale živýma ušima. Má jemné rysy a velmi výrazně vyjadřuje bodrou poddajnost a milou povahu plemene. Poměrně malý frísan má velmi působivou siluetu, zdůrazněnou obloukovitě klenutým, hrdě neseným krkem. Na nohou má dlouhé husté rousy a jeho ocas a hříva jsou neobyčejně bohaté a často zvlněné. Kopyta má tmavá a tvrdá. 

Fríský kůň je vždy vraník. Vrané zbarvení je u koní poměrně vzácné. Vraník je kůň s černou srstí na černé kůži Může mít odznaky, ne však světlé slabiny nebo oblast kolem nozder. Pak by to byl jen černý hnědák. Zbarvení se, mimo fríského koně, vyskytuje také např. u starokladrubského vraníka. Někteří koníci na slunci mírně reznou, ale jedná se o světlejší odstín konečků chlupů, zejména v letním období. V kohoutku měří minmálně 152 cm, často ale více. Kůň je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl kondici nebo svou ochotu. Fríský kůň má vrozený vysoký krok, takže vypadá neobyčejně hrdě, jak pod sedlem tak v zápřeži. Je poslušný a citlivý, nikoliv ale přecitlivělý. Je také užíván k práci na venkově, chodí v postroji a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň. Dávno už ovšem pominuli doby, kdy měl výsadní postavení v pohřebnictví. Dnes se uplatňuje spíš v cirkusové manéži.Od roku 1986 zajišťuje spřežení frísů rozvážku zboží u Harrodse, významného obchodního domu v Londýně. Také Myslbekův Svatý Václav sedí na oři, jehož předlohou byl autorovi importovaný fríský hřebec v hřebčínském chovu. 

Původ
Tradiční oblasti chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoli nebyli chováni na rozsáhlém území jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shire těžili z příbuznosti s tímto plemenem. Prostředí doplněné pečlivým výběrem chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového koně.

Stavba těla
HORNÍ PROFIL - linie krku a hřbetu dělá z frísa ideálního kočárového koně
ZÁĎ - záď má charakteristický strmý sklon, ocas je poměrně nízko nasazen - krátké zadní nohy vynikají silou a mohutností
OHON - hříva, ocas a rousy jsou husté a bujné, často neobvykle dlouhé
NOHY - krátké silné nohy, velké klouby
KOPYTA - kopyta jsou nižší, plošší - typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na spěnkách 
TRUP - dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým, oblým kohoutkem jsou mohutné, ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži

Plemenitba
Pro naše evropské podmínky jednoznačně udává tón plemenná knika FPS (Friesch Paarden Stamboek) v holandském městě Drachten. Přezkušují a registrují asi stovku plemenných hřebců a vedou plemennou knihu pro ostatní koně. O zařazení rozhodují kromě exteriéru (výška, typ, rámec a nohy) či indexu příbuzenské plemenitby zejména výkonostní faktory (krok, klus). 
Narozené hříbě je obvykle exteriérově zhodnoceno komisařem z Holandska a zařazeno do hříběcí plemenné knihy. Po třetím roce je kůň po další exteriérové inspekci s přihlédnutím k chodům zařazen do standartní plemenné knihy. Koně dosahují 1. až 3. ceny, pro nejlepší koně (asi tak 5 %) je rezervována kategorie ster, jde o výběr. 
Ačkoliv existují přísná exteriérová a příbuzenská pravidla s indexy, i u mnoha plemeníků jsou hodnoty dosti daleko od povolených odchylek. 
V Českých zemích je, zatím ne příliš početná skupina fríských koní, tvořena z velké části importy levných hříbat, kde cena dopravy blízce koresponduje s prodejní cenou v Holandsku. I v největším stádě u nás je jen málo výborných koní. Značným přínosem jsou a budou zejména importy velmi dobrých kusů, které již u nás lze zahlédnout.